Bikejoring
Bikejoring je jednou
z disciplín závodů psích spřežení. Princip je jednoduchý. Psa připoutáme
vlečným lanem ke svému tělu či ke svému kolu a využíváme jeho tažné síly. To je
ovšem velmi zjednodušená specifikace, o čemž se přesvědčíte níže.
Jak je bikejoring
náročný?
Je jasné, že potřebujeme
psa „obléknutého" do postroje, který mu nijak nebrání v pohybu a dobře
mu padne. Další potřebou je odpružené
tažné lano - tzv. skijoringová šňůra
o délce cca 3 m, kterou je spojen pes a kolo, nebo pes a cyklista. Druhou
nutností je kvalitní horské kolo,
ideálně s hrubým vzorkem a kvalitními
brzdami. Podceňované bývají chrániče
kolen a loktů, ale rychlost vyvinutá psem je opravdu nezanedbatelná. Pro
jezdce na závodech je povinná
cyklistická přilba, nutnost přetrvává i při rekreační jízdě. Dále můžete do
svého vybavení zakomponovat ochranu
tlapek pro psa, popř. tachometr, kterým si můžeme změřit nejvyšší dosaženou
rychlost nebo průměrný čas zajetého kola.
Výběr psa
Nároky na psa nejsou nikterak vysoké, jediným skutečně limitujícím faktorem jsou fyzické dispozice psa. Nejvhodnější jsou plemena schopná tahu, jako je husky a malamut, nebo např. některá lovecká plemena. Bylo speciálně vyšlechtěno plemeno ESP - evropský saňový pes, pro dosahování velkých rychlostí. Převládá v něm krev německého ohaře, pointra, greyhounda (plemeno chrta) a alaskána (aljašský husky). Pes musí být sebejistý, nekonfliktní, nesmí být agresivní. S tréninkovou zátěží je možné začít až po ukončení tělesného vývoje psa.
Výcvik, výcvik a zase výcvik
Již víme, že náš pes je vhodným kandidátem pro bikejoring po fyzické stránce, ale jak je na tom s poslušností? Psa musíme naučit základním povelům - zahni doleva, zahni doprava, stůj, vpřed, otočit apod. Pes musí naše povely vyhodnocovat vždy přesně, jinak ohrožujeme sebe i psa. Nesmí se rozeběhnout „za kořistí" či za dalším psem! Psa oblečte do postroje a připněte si ho k opasku. Budete mít volné ruce a na opasku dobře ucítíte tah. Psa vybídněte k běhu a rozjeďte se za ním. Snažte se jet ve stopě za psem, aby běžel před vámi, nikoli bokem a pokud možno, aby vás mírně táhl. Nenechávejte psa běžet příliš rychle. Tempo byste měli vy přizpůsobit plánované délce trasy - pes neví, jaké máte plány, a tak nemůže vědět, jaké tempo zvolit. Pokud pes táhne silou, klidně se nechte táhnout bez šlapání. Po ustálení tempa na přirozený běh psovi přiměřeně pomáhejte šlapáním. Vždy však jen tak, aby neztratil tah, a stále jste cítili napnutou šňůru. Ve sjezdech jezděte opatrně a brzděte psovi natolik, aby stále táhl. Paradoxně totiž čím více brzdíte, tím větší stabilitu pes získá opřením se o postroj a tím lépe se mu běží a může být rychlejší.
Trénovat by se mělo po polních cestách, lukách nebo lesních pěšinkách. Asfalt, štěrk a cesty sypané kamením škodí psím tlapkám a kloubům (možnost použití chrániče tlapek). Délku trasy přizpůsobte kondici svého psa a počasí. Čím chladněji, tím lépe se psovi běží a naopak při teplotách nad 15-17°C a hlavně na sluníčku se může pes přehřát! Pes, na rozdíl od vás, běží i z kopce. Dodržujte pitný režim jak psa tak svůj a nezapomínejte, že k vytvoření dokonalé souhry mezi vámi a psem je nutná pravidelná vyjížďka. Jen v takovém případě dokážete ocenit krásu pohybu se psem v přírodě.